III

Omen

Bezútěšná poušť, krajina nehostinná

Jen vítr skučí ve skulinách, co zbyly z vědomí

Prázdný pohled mrtvých očích

Zmáčkl jsi spoušť

Zase prach se zvedá, ocel pálí v dlaních

Oslepující zář z nitra jeskyní, co zbyly z vědomí

Upadat v zapomnění do tmy věčností

Kyvadlo smrti čas rozbíjí

Máš jen jistotu smrtící, že den ohně se blíží

Ten žár plamenů osvobozující

A v něm všechno v prach se obrátí

Omen …

Posedlá chtíčem

Řeky keců každej den, možná lepší hluchej bejt

Dokonale hloupej sen, už se mi chce z tebe blejt

Mám dost těch tvejch nápadů, nechci vedle tebe stát

Neprosím tě o radu, začínáš mě bejby WAU!

Máš už dost, nechci víc, běž dál, mám už fakt zlost

Skrýváš pravou tvář, koho potkáš, tomu toto (2x)

Z úst ti padá černej sníh, oči krví podlitý

Myslíš si, že je to smích, myslíš si, že ha ha ha

Máš už dost, nechci víc, běž dál, mám už fakt zlost

Skrýváš pravou tvář, koho potkáš, tomu toto

Kup si umělýho!

Máš už dost, nechci víc, běž dál, mám už fakt zlost

Skrýváš pravou tvář, koho potkáš, tomu toto (2x)

Kup si umělýho!

Radost

Můžeš ho potkat a nikdy nic nepoznáš

Nabízí sny výměnou za štěstí

Tváří se nevinně, to k obchodu patří

V tmavých zákoutích jen z ruky do ruky

Zmýlená neplatí, blaženost se změní v bludný kruh

Vyděšení nad poznáním pravdy

Oblaka smradu v luxusním klubu

Pár štětek na baru

Každý kdo vkročí, propadá woodoo

Kolotoč prachů – prázdných a špinavých

Co zase chceš, že posledně to bylo špatný?

Tak ode mě už nikdy nic neuvidíš

Že je ti blbě, tak do toho mi nic není

Oblaka smradu v luxusním klubu

Pár štětek na baru

Každý kdo vkročí, propadá woodoo

Kolotoč prachů – prázdných a špinavých

Bolest

Mám sílu, chtěl bych poznat pláč

Proč slzy nechtěj ven, teď dám stop myšlenkám

Dveře, zrada, bolest, smrt – vešel jsem s láskou

Vír zlech sil zlomil nás – slunce svítí ze tvých očí

Buď mou princeznou, buď mou tajnou láskou

a ruku dej, ta má sílu čarovnou

Svou krásou sílu dej, buď mou, né zlou

Buď mou princeznou, buď mou tajnou láskou!

Já pohrdám lží, vím, zlomíš ďáblův smích

Přišel den a sním chladnej sen

A v srdci touha s bolestí

Já pluju ke hvězdám, budím ráj, ke hvězdám

Slunce svítí ze tvých očí

Buď mou princeznou, buď mou tajnou láskou

a ruku dej, ta má sílu čarovnou

Svou krásou sílu dej, buď mou, né zlou

Buď mou princeznou, buď mou tajnou láskou!

Když jsem sám, já si často zoufám

A vždy když pláču jsem jen tvůj

Já pohrdám lží, vím, zlomíš i ďáblův smích

Cítím únavu a kolem nás jarní letí čas

Slunce svítí, přišel den a sním chladnej sen

A v srdci touha s bolestí

Já vždycky, když pluju ke hvězdám

Tak dokážu vzbudit i ráj

A vír zlech sil už nikdy nezlomí nás

Preludium

Dál telefon zvoní, sluchátko spí, ty neodpovíš

Proč sám poslouchám tón tak monotónní, co v srdci bolí, víš

Jsi má, má jediná a mou duši zranit smíš

Sama to víš, mou duši zranit smíš

|:Nejhezčí kytku, co můžu dát

Nejhezčí kytce posílám:|

Podívej, padá hvězda

Něco si přej, zavři oči

To není sen, to se nezdá

Chyť se mě, svět se roztočí

Podívej, vždyť nezhasíná

Teď ti jí do vlasů dám

Můj život jsi ty, žádná jiná

Mám tě rád, vím, že ne sám

Podívej, červená růže

Chceš zůstat v pohádkách

Tam růže tě uspat může

Tam loutky jsou na drátkách

Rozpoutej pouta

Vzduch jemně hladí, prostor plyne kolem

Oblaka protíná, chvění větru ve vibracích se v očích odráží

Křídly paprsky svádí, bílý jak sníh

Věčností prolétá od počátku sám, jediný pocit vnímá

Let se skončil volným pádem, dno propasti blízko v chvíli

Zase dav v ulicích hučí, hlava říká slova hlavě

Spojení, síla vzrůstá - rozpoutej pouta

Chycen do sítí smrti, Černá mříž přikryla záda

Leží spoután na rukou a nohou, tma začíná zakrývat víčka – pokušení

Když zaslechne šum perutí je už pozdě

A stejně slepý netuší, kam uhne druh, co na něj stále čeká

Úder do hlavy, první dotek, zároveň i poslední

Co začínal se dávno předtím

Slunce zhaslo jenom tma jako chlad se do těl vkrádá

Znamení, že svět se blíží, zase hlasy v hlavě křičí

Svědomí, pocit štěstí – rozpoutej pouta

Jak dva slepí orli před pádem řítí se, svět oči ztratil

Sám se sebou zavřen v kobce, každý do poslední chvíle než platil

Věří, že pravda není jen to, čemu věří sám

Každej to dělá, denně se vidí

Násilí, moc, ničení, brutální sex

Lhaní, lačnost po krvi, chtíč, chaos

Touha po svobodě Ha Ha Ha

Teď tu mříž zlomit zkus – rozpoutej pouta! …

Holocaust

Jak prostřelená šípem růže uvadá

A už v Bibli je psáno, bratr se bratra bojí

Posedlá duše ďáblem peklu propadá

A jak ve špatným filmu svět proti sobě stojí

Dětský hry na války se stávaj skutečný

Šílenství, vztek a vraždy, nenávistná zlost

Všechny pokusy o smír byly zbytečný

Když lidi lidem dávaj, nikdy nemaj dost

Utrpení druhých je potěšení prvních – Ha!

Jaxe dá země zbavit věčného prokletí

Když každý v hlavě nosí, co se dá jiným vzít

Propast v lidských srdcích, duše zaplatí

Ruka ruku myje, pokouší se ji stít

Jak prostřelená šípem růže uvadá

A už v Bibli je psáno, bratr se bratra bojí

Posedlá duše ďáblem peklu propadá

A jak ve špatným filmu svět proti sobě stojí

Teď ne

Ztratit tvář je někdy hrozně snadný

Najít jinou může lehčí být

Světy hynou v myšlenkách vadných

Dát pouta snům, někam odejít

Světla hasnou v srdcích co chladný jsou

Hledat vinu anebo skrýš

V zemích cizích zastřených tmou

Cestu zpátky hlídá mříž

Ach ne, teď ne, teď ještě neumíráš, máš jen k smrti blíž

Na skle lesklém tvá tvář odražená, snad tě pochopí

Tichá města, snad mlčí celá zem

V očích kalných zůstal otazník

To se nezdá, noc nestřídá den

Jen v uších requiem zní

Ach ne, teď ne, teď ještě neumíráš, máš jen k smrti blíž

Na skle lesklém tvá tvář odražená, snad tě pochopí

Máš-li čas, neváhej, sám jsi stejně zůstal

Jestli chceš žít, proč dveře neotvíráš – neptej se jestli smíš

Duše tvá volá, já nejsem poražená v slzách se utopí

Ach ne, teď ne, teď ještě neumíráš, máš jen k smrti blíž

Na skle lesklém tvá tvář odražená, snad tě pochopí

Už mě nudíš

Znám tvou pleť, vím, jak voní tvůj parfém

Ale nedochází mi, proč se vzdalujem

Jsi krásná, snad krásnější než dřív

Tak už nepředstírej, že mi rozumíš

Rána jsou stejný jak dřív, když se budíš

Výčitkou v očích seš prozrazená, už mě nudíš

Snad toho bylo víc, co každý chtěl

Nikdy neskončí beznaděj

Něco mezi námi stojí, snad věk či co já vím

Jak to bylo dříve naivně jen sním

Rána jsou stejný jak dřív, když se budíš

Výčitkou v očích seš prozrazená, už mě nudíš

Zas je tu další den, tvůj čas už dávno vypršel

Zas další ráno, kdy vidím v tvých očích, co dlouho chceš říct

Stejná sůl v ranách, co byla dřív

Stejná tvář na všech stranách se nikdy nezmění

Rána jsou stejný jak dřív, když se budíš

Výčitkou v očích seš prozrazená, už mě nudíš

Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem tě poprvé

|:Zas už stojíš jak tenkrát a nevím jak ti říct

Že i ty touhu máš jak já:|

Stejný slova, co znáš, snad říkat smím

Stejný splíny máš tak mi řekni, co s tím

|:Zas už stojíš jak tenkrát a nevím jak ti říct

Že i ty touhu máš jak já:|

Schizofrenia

Všechno špatně slyší, oči nic nevidí

Z mlhy smrt se rodí, vášeň rozbíjí se

Propast nekonečná, na dně dveře možná

Vypáčeném zámek, svět je otočenej

Přidat plyn pomalu usnout

Míle modrošedá v ohni exploduje

Lůžko nemocniční, světlo, tma a stíny

Šílenej chirurg se sklání nad tvým tělem se skalpelem

Zarývá se do tvých tkání, přeje smrti narození

Tuna hmoty letí, rudá voda stříká

Půlnoční rozednění, jehlový probuzení

Bílej svět teď směje se ti, dostal jsi se do zajetí

Hloupých předsevzetí, pomalých reakcí

Tělního ochrnutí, dlouhýho čekání

Ještě jednou

Myšlenky se vrací, řev splašenejch koní

Hysterie lidí, oči zase vidí

Šílenej chirurg se sklání nad tvým tělem se skalpelem

Zarývá se do tvých tkání, přeje smrti narození

Déšť

Je znát, když štěstí odvrátí svou tvář

Je cítit chlad, když slunce zapadá

Déšť, ten déšť, co padá po kapkách

Déšť, ten déšť, co sní

Je znát, když štěstí odvrátí svou tvář

Je cítit chlad, když slunce zapadá

I růži, co chráníš, srdcem spálí mráz

Sám poutník v mlze těžko cestu hledá

Déšť, ten déšť, co padá po kapkách

Déšť, ten déšť, co sní

A najednou a najednou otevřou se brány

V záři světla On hledí v nás

Budoucnost blízká věčností se stává

Co v kapkách deště nám naději dá

Déšť, ten déšť, ten déšť, co nosí štěstí

Déšť, ten déšť, co sní

zpět