Kytary a řev aneb co bylo za zdí, kapitola o Plexis

Z knihy R. Diestlera Hlavně, že je večírek aneb 15 let Tří sester v 15ti obrazech:

Michal „Kabík“ Karpíšek – šéf a dlouhou dobu jediný člen fan klubu Tří sester: „A tam mi praskl fanklub.“ Do tý doby jsem byl jedinej a tady najednou lidi chtěli přihlášku. Kačer, Kachtík (proslulý pražský pankáč) trval na tom, že musí mít číslo 001. Měl ho. Sid Hošek byl myslím druhej nebo třetí. Skončilo to na nějakejch dvaačtyřiceti, pak jsem to raději rozpustil a odmítl se tím zabejvat.“

(str. 59, kde se vzpomíná parník 1. 10. 1988)

V zákulisí Punkedenu se kromě sv. Vincenta Venery, který hudebníkům ubránil údajně památnou hláškou „Kdo není od muziky, tak do prdele!“ pivo před nemajetnými pankáči, se pohybovalo několik význačných postav. Řada zúčastněných hudebníků vzpomíná, jak je v kuloárech oslovil bývalý klávesista skupiny OK Band Josef Přib, a byť už byla vedoucí úloha KSČ patřičně nahlodána, nabízel jim na dobový úzus dosti nepředstavitelnou možnost účasti na punkovém výběru, který chtěl vydat u své firmy. Tři sestry už s ním měly zkušenosti z dřívějška – prozíravý a schopný Přib jim v té době už nějaký pátek prostředkoval vystoupení, stejně jako třeba Plexisu. Základy firmy Monitor byly položeny a k Rebelii nakročeno. (str. 69)

Petr Hošek k natáčení Rebelie punk’n’oi: „Přib nás přivedl do svýho sklepa, zatuchlýho, natáh kabely, normálně v pokojíčku měl mixák – tak to natočte.... Jak to máme dělat? Nějak!“ (str. 75)

Plexis se také zúčastnili spolu se Třemi sestrami, Velvet Revival, Garáží a K25A hudebního vlaku z Prahy do Košic na otevření muzea moderního umění. (viz str. 93)

zpět